Michal Burda od tetovacího studia k vlastním přírodním gastro produktům

Aktualizováno: bře 11


Michal Burda je, naším názvoslovím, velmi širokospektrální člověk, který jde do všeho s plným nasazením. Kromě toho, že provozuje skvělý koloniál/bistro - TRIKOLONIÁL, založil také, dnes už legendární, tatérská studia TRIBO, zaběhl maraton pod tři hodiny a produkuje vlastní přírodní produkty.


Michal je nesmírně inspirativní a za setkání a možnost spolupráce s ním jsme moc vděční. Proto si také velice vážíme toho, že vám nyní můžeme přinést rozhovor právě s ním. Necháte se jím inspirovat?



Michale, já vím, že jsi založil dnes už legendární tetovací studio TRIBO. Jak vlastně TRIBO vzniklo?


TRIBO vzniklo v roce 1996, v dubnu budeme slavit 25 let. Já jsem vlastně nikdy nebyl zaměstnaný. Kromě pár brigád jsem dělal vždycky svoje věci a TRIBO vzniklo z podstaty věci. Mně to všechno kolem tetování a piercingu bavilo řekněme od puberty. A když se pak v 1989 otevřely hranice, tak jsem začal hodně cestovat do Berlína, do Vídně, do Londýna. Tam všude tyhle věci samozřejmě byly a mě to přitahovalo. Byl to takový koníček. U nás to za komunistů vůbec nebylo, tenkrát nebyl ani internet, takže bylo složité získávat informace. S firmami se korespondovalo, na všechno se hrozně dlouho čekalo.. na šperky, tetovací strojky, to byla vždycky úplná anabáze. Nebyli jsme v Evropské unii, to už si málokdo dokáže dneska představit. Pro každý balíček chodit na celnici a čekat na něj dva měsíce. No a takhle nějak se z toho koníčku stala vlastně práce, protože tenkrát tu bylo hodně příležitostí, spousta věcí tady nebyla, spoustu toho vznikalo, my jsme byli mladí a takhle nějak to prostě vzniklo.



Jaký je Tvůj vztah k TRIBU dneska, co pro Tebe TRIBO znamená?


TRIBO pořád beru jako svojí hlavní práci, která je mým hlavním zdrojem obživy, i když teď zrovna ne, v tomto roce. Ale v normální době před covidem to tak bylo. Je to taková určitá jistota, protože to děláme už dlouho, prošlo to různým vývojem i takovou generační obměnou. Lidi, které tam teď zaměstnáváme jsou mladí, vyšli z uměleckých škol, nám se blíží zvolna k padesátce. TRIBO pro mě znamená kus života, beru ho pořád jako moje hlavní zaměstnání, i když už tam nejsem tolik jako dřív, protože pár posledních let tu energii věnuju více tady (v TRIKO). Ale to neznamená, že bych na TRIBO nějak zanevřel, mám tam kolegu, který je zároveň spolumajitel, mám tam recepční, takže tam už nemusím sedět každý den od devíti do pěti. Dříve jsme tam trávili celé dny do deseti do večera, když jsme byli mladší, to už tak úplně není ale pořád je to moje firma.



A Ty jsi Michale sám tetoval?


Já jsem netetoval. Já neumím kreslit, takže jsem ani tetovat moc nemohl.

Neříkám, že jsem to nikdy nezkoušel. Ale tetoval jsem asi tak jenom dva kamarády, sebe na nohu a něco jsem dělal Marušce (manželce), to jsou ale spíš takové legrace. Já jsem dřív dělal spíš piercing, takže jsem se zajímal hlavně o ty šperky a díky tomu jsem se dostal k tetování. Tenkrát byly tyhle věci hodně propojený. Ale ani ten piercing jsem pak nedělal dlouho, protože jsem se začal věnovat těm věcem okolo. Na piercing člověk potřebuje hodně klid a být soustředěnej, nedělat to ve stresu. No a s nárůstem organizačních věcí už na to člověk klid nemá, tak jsem spíš začal řešit chod toho studia. V té době jsme začali dělat taky první velkoobchod s těmi tetovacími a piercingovými potřebami, ten tady do té doby zatím vůbec nebyl. Byli jsem tak jediní, kdo zásoboval všechna tetovací studia - šperky, barvami. Dnes už se všechno objednává z Číny, ale tenkrát tu nic nebylo a my jsme byli první, kdo to dovážel.



Ty jsi Michale taky hodně sportoval, já vím, že jsi dělal cyklistku a běh, Ty jsi hodně širokospektrální :-) Jaký je Tvůj vztah ke sportu?

S kolem je to spíš tak, že mě cyklistika hodně zajímala, já kola i sbírám. Sbírám stará kola, české nebo italské rámy. Na kole jsem vždycky jezdil, ale že bych byl nějaký velký cyklista to ne.. Jezdil jsem hodně po Praze, ale že bych jezdil nějaké závody to ne.. občas nějakou vyjížďku se staromilci nebo sběrateli, to ano, ale spíš v jednu chvílí až ke čtyřicítce jsem začal běhat a to mi vydrželo sedm, osm let.



Ty řekneš začal běhat, ale Ty jsi běhal maraton, to už není jen takové obyčejné “začít běhat”..


Já jsem byl od malička člen lyžařského oddílu, s nimi jsem chodil běhat Velkou Kunratickou, což jsme všichni jako malí nesnášeli. Byla tam zima, bolí to, je to v bahně a když člověk neběhá, tak je to dost utrpení. Ale má to tam svoje kouzlo, tak jsem se v těch pozdějších letech nechal vyhecovat, že poběžím. Začal jsem na to trénovat tři týdny, měsíc a nějak jsem to absolvoval. Zalíbilo se mi to a začal jsem běhat víc. Pak jsem uběhl první desítku a když člověk uběhne desítku, tak začne pošilhávat po půlmaratonu a když uběhne půlmaraton, tak je logické, kam to může jít zhruba dál. Takže jsem se takhle dostal až k těm maratonům.



Jak dlouho jsi trénoval, když jsi se rozhodl, že poběžíš půlmaraton nebo pak maraton?


Ona je jedna věc to nějak absolvovat a uběhnout to a druhá věc je to uběhnout nějak dobře. To jsou dvě různé věci. Na to, aby člověk uběhl dvacet jedna kilometrů, na to toho moc nepotřebuje. Troufl bych si říct, že když bude člověk běhat tři měsíce, tak to nějakým způsobem pomaličku uběhne.